Říjen 2014

Jeden den, který bych ráda změnila

13. října 2014 v 17:14 | EL*
Byl pátek a nám se nikomu nechtělo do školy. Naštěstí jsme neměli psát žádný test, takže jsme šli. Kdybychom věděli, co nás hned první hodinu čeká, asi bychom nešli. V 8 klaasicky zazvonilo a za několik minut přišla paní učitelka - naše třídní. Usmívala se, což jsme považovali za znamení toho, že už je v pořádku, vzhledem k tragédii, který před půl rokem potkala. Ten den zářila jako sluníčko. Domluvili jsme se s ní, že by nám zase mohla dát nějaký svůj zábavný test.

Ona souhlasila a odešla do kabinetu aby nám jej přinesla. Po zhruba čtvrt hodině se vrátila. Úsměv nahradili slzy. Ptali jsme se co se stalo, ale ona neřekla ani slovo, začala plakat více. Když se po chvilce alespoň trochu uklidnila, začala říkat:
,,Před chvílí mi volala Míšova maminka, že včera podlehl rakovině.´´
Tahle zpráva nás všechny hluboce zasáhla. Ve třídě nebyl snad nikdo, komu by nevytryskli slzy. Míša byl náš spolužák..Byli jsme smutní a na nějaké učení jsme neměli síly. Domluvili jsme se tedy s třídní, že bude lepší, když si půjdeme někam sednout na kafe. Třídní souhlasila a šli jsme. Nejdříve jsem ale došli pro pana učitele, kterého jsme měli mít po velké přestávce. Řekli jsme mu, co se stalo. On řekl, že to chápe a že tedy máme na něj počkat v Laguně(kavárna hned vedle naší školy). Pak jsme šli ještě za učitelkou na ekonomii a té jsme také sdělili, co se stalo. Ona ale byla chladná a řekla - Je mi to sice líto, ale takový je život.
Byly jsme v šoku. Stáli jsme tam a najednou Honza řekl - My ale na vaši hodinu nepřijdeme..To po nás nechtějte. Klidně nám napište neomluvenou hodinu, ale my nepřijdeme.
Ona chvíli stála a nakonec řekla - Dobře. Ale opíšete si to z učebnice a příští hodinu si napíšete test. Ten den jsme se tedy neučili vůbec. Ten den jsme se místo v půl jedné dostali domů až v 8. Seděli jsme a vzpomínali.


Míšo, děkujeme za všechny ty roky, co si s námi byl. Byl jsi super kamarád, na kterého jsme se mohli spolehnout. Chybíš nám všem. :-(